Když se chce, všechno jde…

Každý máme svá přání, tužby a sny, ale neplníme si je a nejdeme za nimi, protože nemáme čas, peníze, odvahu, neznáme ty správné lidi, nevíme, kam by nás to zavedlo, co by se stalo… Život mě naučil, že všechny tyto naše „důvody“ jsou ve skutečnosti pouhými výmluvami a s přibývajícím věkem se v jejich vymýšlení stáváme naprostými mistry. Dokud však budeme našim výmluvám věřit, nikam se neposuneme.

Mám to štěstí, že mám živou připomínku toho, že moje důvody jsou ve skutečnosti jen výmluvami a měla bych se jich zbavit, denně na očích. Pokaždé, když se podívám na svou dnes devítiletou dceru, uvědomím si, že když člověk chce, je možné naprosto všechno.

Nikolka se narodila s handicapem. Levá ruka jí končí nedovyvinutým zápěstím, chybí jí dlaň a prsty. Člověk by si mohl myslet, že budou její možnosti účastnit se některých pro jiné děti naprosto běžných aktivit značně omezené. A zcela upřímně, myslela jsem si to také. „Nikdy nebude moci jíst příborem. Jak bude v tělocviku šplhat, dělat výmyky nebo skákat přes švihadlo? Nikdy nebude moci hrát na většinu hudebních nástrojů. Jak se jakožto žena učeše?“ Tyto a mnohé jiné myšlenky se mi honily hlavou první týdny po Nikolčině narození.

Skutečnost, které mám to požehnání být jakožto rodič svědkem, je však naprosto odlišná a nepřestane mě ohromovat. Nejen že má dcera zvládá jíst příborem, šplhat, hrát vybíjenou, skákat přes švihadlo, ostříhat si nehty na pravé ruce nebo si učesat culík, ale hraje na zobcovou flétnu, na klavír a od letošního školního roku také na kytaru.

Nemožné? Nikoliv. Neuvěřitelné? Pro mnohé určitě ano.

Když se zamyslím nad tím, čím to je, že Nikolka v životě dokázala to, co dokázala, vychází mi několik jednoduchých, avšak pro život každého člověka velmi zásadních postojů:

• Má sny, kterým z celého srdce věří.
• Svých snů se nevzdává ani v okamžicích, kdy narazí na překážky.
• Nikdy ani na okamžik nezapochybovala o tom, že se jí její sny splní.
• Dokáže pro své sny nadchnout i ostatní lidi, kteří ji pak podporují a pomáhají jí v naplnění jejich tužeb.
• Místo důvodů, proč něco nejde, vždy hledá způsoby, jak by to či ono jít mohlo.
• Nepochybuje o svých nápadech na různá řešení, nebojí se zkoušet, co bude fungovat a otevřeně sdílí své myšlenky se svým okolím.
• Nečeká, až se něco stane. Naopak naprosto cíle-vědomě za svými sny jde a věci jednoduše dělá.
• Věří v sebe sama a ve své schopnosti. Nepoddává se pochybnostem druhých a jejich názory a postoje nepřijímá za své.

Má dcera je mi velkou učitelkou a věřím, že bude inspirací i pro vás. Učme se od svých dětí, které neznají pojem „NEJDE“. Nemají ve svých hlavách omezení, která si vytváříme my dospělí. Nepochybují o tom, že jejich aktuální nápad je to nejlepší, co může být. Nebojí se hledat řešení, jak to či ono udělat a jeden nebo dva neúspěchy je neodradí od dalších pokusů.

Zkrátka a jednoduše žijí v přesvědčení, že když se chce, všechno jde!

Jsem velmi pyšná matka a s velikou radostí s vámi sdílím video, které jsem natočila na jedné z Nikolčiných hodin hry na klavír. Nadchla se pro něj ve svých 5 letech a hře na tento krásný nástroj se věnuje již druhým rokem.

Video můžete shlédnout zde: