Z deníku sebe-vědomé ženy: Můj dům, moje svatyně

Dny, kdy mám dům jen pro sebe, nastávají v mém životě velmi výjimečně – maximálně jednou, dvakrát do roka.

Dnešním dnem začal rovnou celý takový týden. Manžel s dětmi odjeli na Taťkárium, kde si budou užívat vzájemné přítomnosti a věnovat se radostem, které by s maminkami dost možná nezažili 🙂

Mimochodem, pokud máte děti a Taťkárium neznáte, rozhodně jej doporučuji prozkoumat. Lepší akci pro tatínky a děti neznám. Tedy… Nebyla jsem tam, tudíž nemohu znát detaily, ale kvalitu můžu posoudit z toho, co jsem vypozorovala u svých milovaných po jejich návratu z loňského ročníku a také z jeich vyprávění. Všichni zářili, měli jiskřičky v očích a bylo na nich na první pohled znát, že je spojuje silnější pouto než před odjezdem. Když jsem je takto viděla, dojímalo mě to k slzám.

Ale zpět k prázdnému domu. Když zůstanu doma sama (a je to na několik dní a nocí), je mi dům mou svatyní. Cítím se v něm jinak. Vychutnávám si ten klid a prostor. Vychutnávám si, že můžu všechno a zároveň nemusím nic. Velmi rychle a přirozeně se dostávám ke své podstatě a jádru sebe sama a je to pro mě snazší než v jiné, běžnější dny.

Jakmile se rozloučím a naposledy zamávám rodince z okna, začne rituál, ke kterému mě vede neviditelná ruka mé přirozenosti. Nikdy jsem o tom jakožto o rituálu nepřemýšlela, ale dnes jsem si uvědomila, že tomu tak je. A je to pokaždé stejné.

Nejdříve si všude uklidím. Nijak se nedřu a nic nepřeháním, ale dostanu dům do stavu, kdy mám pocit čistoty a kdy jsou věci na svých místech. Není nic lepšího, než vědomí toho, že místosti najdu pokaždé přesně v takovém stavu, v jakém je opustím 🙂 Koupím čerstvé květiny na stůl, zapálím svíčky a aroma lampy. Zkrátka si to doma udělám hezké.

Pak přijde na řadu tělo. Dám si příjemnou horkou koupel, po které se natřu svými oblíbenými olejíčky. Udělám si pedikůru, nalakuji si nehty. Obléknu se do něčeho příjemného a pohodlného, v čem se cítím dobře. Připravím si zásoby kvalitního jídla, stejně jako laskominek, kterými se ráda rozmazluji.

No a dál už je to čistě jen o bytí a dělání věcí, které mě baví, těší, dělají mi radost a které se mi zrovna dělat chce. Nebo taky nechce a pak je to taky o nicnedělání bez jakýchkoliv výčitek.

Víc než v běžných dnech se dostávám k sebereflexi, cvičím, chodím do přírody, medituji, čtu si, maluji, koukám na filmy, zajedu si do kina, posedím s kamarádkou, kterou jsem už dlouho neviděla, nekonečně se mazlím s kočkami, opečovávám zahradu, pustím si nahlas hudbu a jen tak si zatančím.

Oslavuji sebe sama a svůj život a s radostí a vděčností přebývám ve své domácí svatyni, která je mým bezpečným a harmonickým prostorem. A víc než jindy vidím a cítím, že vytváření bezpečného, krásného a harmonického prostředí, domova, je jednou z nejdůležitějších kvalit nás žen. Ať už se jedná o domov pro svou rodinu, nebo harmonický prostor v pracovním prostředí, když se nám daří je tvořit, cítí se lidé v našem okruhu příjemně a uvolněně, mohou se více rovíjet a růst a směle zkoumat délku, šířku i hloubku sebe sama a svého potenciálu.